 |
 |
    |
||||||||||||||||
|
08.08.2001Černoši, trolejbus a krevVíce než jistá směšnost senátorů Žantovského a Rumla, kteří podmiňují konání olympijských her v Číně zásadním pokrokem na poli lidských práv a občanských svobod v této zemi, zaujala nesmlouvavá reakce některých sdělovacích prostředků, politiků a sportovců.Není obvyklé, aby ve státě sužovaném téměř padesát let totalitou lidé tak rychle zapomněli. Je však dobře možné, že naši zemi rozdělují očekávané volby a že kdyby určití politici přišli s čímkoli, byli by napadeni vždycky. Mnozí kritici také mohli být v době komunismu dětmi anebo měli zkrátka a dobře s tímto režimem jinou zkušenost. Ne tak Jiří Hanák, zkušený komentátor Práva, signatář Charty 77, přispěvatel do samizdatových Lidových novin. Tento novinář dokázal napsat, že popravy na stadiónech v Číně jsou sice hnusné, ale na druhé straně (jako kdyby vůbec k těmto faktům nějaká druhá strana byla možná) píše, že v USA popravují smrtícími injekcemi duševně choré delikventy. Budou senátoři bojovat také za nekonání olympijských her v USA, ptá se Jiří Hanák. Ono "vy zase lynčujete černochy", tak komicky známé z doby komunismu, by dnes bylo snad jen k pousmání, kdyby z něj v kontextu všeobecného zapomínání tolik nemrazilo. To místopředseda Poslanecké sněmovny sociální demokrat Brožík neskrýval již vůbec nic. Napsal pro Právo, že více váží jeden prodaný trolejbus do Číny než všechna lidská práva dohromady. Nevím, co dělal ekonom Brožík před listopadem 1989, ale ať to bylo cokoliv, tím, co píše, pošlapává úsilí těch, pro které v době naší vlastní nesvobody na misce vah převážila práva našich občanů nad kšeftováním s komunistickými podniky. Ani hlasy sportovců, vyzývající k apolitičnosti sportu, neznějí po zkušenostech s postoji sportovců za komunismu příliš přesvědčivě. V každém případě naznačují neznalost olympijské charty. Žádnému sportovci však neujde, že může vrhat kouli, oštěp či cokoliv jiného do výsečí potřísněných sotva zaschlou krví čínských občanů, popravovaných bez řádného soudu a bez práva na obhajobu. A to i za nenásilné trestné činy nebo za kriminalizovanou politickou či náboženskou činnost. Bohatě stačí nesouhlas s konáním olympijských her v Číně, příslušnost k jiným než oficiálním náboženským hnutím nebo k národům, jejichž práva a svobody jsou dlouhá desetiletí pošlapávána, jako například v Tibetu a Sin-Tiangu. Pakliže se senátoři rozhodli nevyzývat k bojkotu olympijských her v Číně, nýbrž dali přednost důslednému monitorování oblastí lidských práv a svobod v této zemi, kde za poslední tři měsíce bylo popraveno více lidí než ve zbývajícím světě dohromady, vsadili na to, že čínský režim sám bude muset vystoupit z izolace a otevřít se světu. A mezinárodní společenství, doufejme, již nebude tak bláhové jako v roce 1936, kdy hitlerovské Německo v době konání olympijských her v Berlíně vytvořilo dokonalou Potěmkinovu vesnici, když s odjezdem posledního sportovce opět nainstalovalo po dobu olympijských her uklizené nápisy "Židům vstup zakázán". Nikdy nikým nezpochybňovaným pilířem zahraniční politiky ČR již od roku 1993 jsou lidská práva všude na světě. Z dobrých důvodů: Nejen proto, že jsme mnohé dlužni jiným za svou vlastní svobodu, ale především proto, že určité hodnoty mají univerzální platnost, platí všude, vždy, jsou trvalé a nezničitelné, má-li být svět ještě vůbec místem k životu. Lidský život váží všude stejně, u nás, v Číně, v Barmě, ve Vietnamu i ve Spojených státech. Říkat, že Čína je daleko a že jí nerozumíme, znamená rezignovat na svobodu a demokracii jako takovou, tedy i na tu naši, kterou někdy tak bolestně a rozporuplně žijeme. (Autor je místopředsedou Senátu za US) Jan Ruml |
|||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||
